Listy z Brabantska a Flander

Exaktní fakta (ale i barvité, leckdy pikantní zkazky) o Čechám blízkém, leč spíše neznámém kraji, který se nám v současnosti bohužel redukuje na Brusel a splývá tak se sídlem Evropské unie, jsou vyprávěna volným esejistickým stylem. Autor přistupuje osobně k žánru cestopisu, sám je čtenářovým průvodcem; průvodcem, který se naštěstí příliš netlačí nad popisovanou věc, přesto průvodcem s osobitým viděním: v současných městech a kraji vidí historické události, které neovlivňovaly zdaleka jen tento výsek Evropy, ale někdy i celý svět. V Šebestíkově knize se tak potkává např. skupinka japonských turistů s fotoaparáty s notářem a kronikářem Galbertem z Brugg.

Historie se se současností v Šebestíkově vidění zkrátka mísí, a jak autor píše, míšení je typickou kategorií Belgie, jejíž podstatný kus čtenářům zprostředkovává. Někdy má autor vidění až básnické, např. když líčí havrana, který mu přejde přes přechod (jiné město, jiný pták), nebo krmení racků mořskými plody v Ostende u Severního moře, které se zvrhne ve scénu jako vystřiženou z Ptáků A. Hitchcocka, nebo Napoleona, vracejícího se po prohrané bitvě u Waterloo (dnes je její památník nedaleko Carrefouru) vykoupat se v horké vodě do Elysejského paláce, zatímco se jeho vojáci koupali ve vlastní krvi, nebo současný bruselský antikvariát se stropem vysokým deset metrů a milovníkem knih, který se šplhá po žebříku za poklady, až spadne, je tím vším zasypán a skončí se zlomeným vazem. Autor líčí i něco tak pomíjivého, co ale přesto vyjadřuje ducha místa, jako bruselské pouliční muzikanty, živé sochy nebo žebráky.

Autor trefně přirovnává zalidněnost dnešní Belgie k výjevům z obrazů Pieter Bruegela staršího, ostatně jemu a dalším vlámským a brabantským malířům věnuje řadu stránek. Jejich dílo a životaběh jsou šťastně zvoleným východiskem pro popis specifik popisované země.

Šebestíkovo psaní má často filosofické exkurzy (např. ke Camusovi), autor občas přichází s naučnou životní filosofií typu Komenského Labyrintu světa a ráje srdce; uvažuje o starých velkých říších i o smyslu Evropské unie, zamýšlí se nad historií turismu, migrací Asiatů do Evropy, vyjadřuje se proti globalizaci, porovnává povahu belgických lidí s českou, a nabízí tak českým čtenářům nadhled nad sebou. Tvrdí také, že nebylo moudré rozdělit Československo (a ještě předtím vyloučit Němce) – právě s odkazem k mnohonárodnostní a mnohojazyčné Belgii, resp. Bruselu, které z této rozmanitosti (do)dnes těží. Šebestík nalézá překvapivě několik shod belgické mentality a historie s českou: např. i my máme pocit, že tu není vše, jak má být, lidé z Belgie odcházeli podobně jako z Česka. Stejně jako Čechy je Belgie zemí malou rozlohou, ale velkou pracovitostí (z toho by si ale Češi měli vzít trochu příklad).

Ivo Šebestík nabízí poctivé, jakoby „staré“ dobré psaní, obratně formulovaného esejistického turistického průvodce s beletristickým, historickým, filosofickým a kulturologickým (i gurmánským) přesahem oproti současné české cestovatelské próze, která se více soustředí na samotnou postavu cestovatele, většinou zmítanou krizí různého věku, což pro ty, jež přesáhnou hrdinův věk, není moc zajímavé. Nabízí se srovnání s knihami Martina Stropnického, který působil v zahraničí jako diplomat, čili má podobný osud jako Šebestík, a rovněž z toho již těžil knižně. Stropnického tituly jsou ale zaměřené opět spíše na hrdinu samotného a jsou blíže k zábavné literatuře, kterou Listy z Brabantska a Flander skutečně nejsou, přestože zábavné i literaturou jsou…

Doporučuji členům komise Ministerstva kultury České republiky podpořit tuto knihu, která je mj. i kvalitativně vyrovnaná a redakčně dobře připravená.

Mgr. Jaroslav Balvín
(Autor je šéfredaktor Portálu české literatury)

Publikaci je možno zakoupit na distribuce@mise.cz.